Změny v daňové uznatelnosti úroků z úvěrů a půjček

Od 1. dubna 2009 nabyl účinnosti zákon č. 87/2009 Sb., který mimo jiné vcelku významným způsobem změnil daňovou uznatelnost úroků z úvěrů a půjček z pohledu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platných přepisů (dále jen „ZDP“).

Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177

Pro pochopení celkové problematiky je vcelku užitečné si nastínit legislativní vývoj v této oblasti od 1. 1. 2008.

ZDP ve znění zákona č. 261/2007 Sb.

Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů (261/2007 Sb.) došlo od 1.1.2008 k naprosto zásadní změně při posuzování daňové uznatelnosti úroků z úvěrů a půjček, a je potřeba zmínit, že pro daňové poplatníky tato změna přinesla velmi negativní dopady. Pouze stručně bych uvedl, co způsobilo novelizované ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) zákon č. 586/1992 Sb. ZDP:

  • nově se dle tohoto ustanovení neposuzovaly pouze úroky, ale byl zaveden širší pojemfinanční výdaje (náklady), kterými se rozumí úroky z úvěrů a půjček a související výdaje (náklady), včetně výdajů (nákladů) na zajištění, zpracování úvěrů, poplatků za záruky,
  • nově tímto ustanovením byly kromě úvěrů a půjček poskytnutých spojenými osobami takétestovány úvěry a půjčky, které nebyly poskytnuty spojenými osobami,
  • došlo k zavedení pěti testů daňové uznatelnosti resp. neuzantelnosti finančních výdajů (nákladů):

    1. daňově neuznatelné byly finanční výdaje (náklady) z úvěrů a půjček, pokud přesáhly v úhrnu za zdaňovací období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, částku zjištěnou jako násobek jednotné úrokové míry zvýšené o čtyři procentní body a průměrného stavu úvěrů a půjček za dané období. Jednotná úroková míra se stanovila jako průměr z referenční hodnoty úrokových sazeb na trhu mezibankovních depozit pro splatnost 12 měsíců relevantním pro měnu, v níž je vyjádřen úvěr nebo půjčka, k poslednímu dni každého měsíce zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání,

    2. daňově neuznatelné byly, pokud plynuly z úvěrů a půjček, které byly podřízeny ostatním závazkům,

    3. daňově neuznatelné byly, pokud plynuly z úvěrů a půjček, kde úrok nebo výnos nebo skutečnost, zda se finanční výdaje (náklady) stanou splatnými, jsou zcela nebo zčásti odvozovány od výsledku hospodaření (zisku) poplatníka,

    4. daňově neuznatelné byly, pokud úhrn úvěrů a půjček v průběhu zdaňovacího období přesáhl šestinásobek výše vlastního kapitálu,

    5. daňově neuznatelné byly, pokud úhrn úvěrů a půjček, u nich je věřitelem nebo osobou, která úvěr zajišťuje, osoba spojená ve vztahu k dlužníkovi, v průběhu zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, přesahuje trojnásobek výše vlastního kapitálu dlužníka, je-li příjemcem úvěru nebo půjčky banka nebo pojišťovna, nebo dvojnásobek výše vlastního kapitálu u ostatních příjemců úvěrů nebo půjček.

Každá z pěti podmínek se posuzovala samostatně a pokud jen jedna byla splněna, finanční výdaje (náklady) nebo jejich poměrná část byla daňově neuznatelná.

ZDP ve znění zákona č. 2/2009 Sb.

V průběhu roku 2008 došlo ke zjištění, že nové ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) je v praxi prakticky nerealizovatelné. Z toho důvodu byl přijat zákon č. 2/2009 Sb., který novelizuje danou problematiku ve prospěch daňových poplatníků. Účinnost se vztahuji již na zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započaté v roce 2008.

Změny lze charakterizovat následovně – z pěti testů uvedených v § 25 odst. 1 písm. w) byly:

  • testy č. 1 a 4. úplně zrušeny,
  • test č. 2 byl přesunut do nového ustanovení § 25 odst. 1 písm. zp),
  • test č. 3 byl přesunut do nového ustanovení § 25 odst. 1 písm zm).

ZDP ve znění zákona č. 87/2009 Sb.

Vzhledem k tomu, že se zákonodárcům nepodařilo námi zkoumanou problematiku „posunout“ zákonem č. 2/2009 Sb. tam kam chtěli (rozumějme zmírnit jeho negativní dopady), došlo k další novelizaci a to zákonem č. 87/2009 Sb., který nabývá účinnosti 1. dubna 2009.

Testování daňové uznatelnosti finančních výdajů (nákladů) od 1. dubna 2009:

  • vztahuje se pouze na finanční výdaje (náklady), pokud věřitelem je osoba spojená ve vztahu k dlužníkovi (již se tedy netestují úvěry a půjčky, které jsou pouze zajištěné spojenou osobou),
  • dále dochází ke zvýšení hranice pro daňovou uznatelnost finančních výdajů (nákladů) – daňově neuznatelné jsou z částky, o kterou úhrn úvěrů a půjček od spojených osob v průběhu zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, přesahuje šestinásobek výše vlastního kapitálu, je-li příjemcem úvěru a půjčky banka nebo pojišťovna, nebo čtyřnásobek výše vlastního kapitálů u ostatních příjemců úvěrů a půjček,
  • došlo ke zrušení ustanovení § 25 odst. 1 písm. zp), které daňově neuznávalo finanční výdaje (náklady) z úvěrů půjček podřízených jinému závazku.

Nové znění lze aplikovat dle přechodných ustanovení i za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započaté v roce 2008.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close