Judikát NSS – okamžik zdanění přijatého nájemného

Vcelku zajímavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) nám může pomoci při rozhodování, ve kterém zdaňovacím období podléhá příjem z pronájmu u spoluvlastníka nemovitosti dani z příjmů fyzických osob.

Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177

V dané věci se jednalo o situaci, kdy nemovitosti byly ve spoluvlastnictví více poplatníků – fyzických osob. Tyto nemovitosti byly pronajímány. Způsob inkasování nájemného byl postaven tak, že veškeré příjmy přicházely na účet většinového spoluvlastníka, z tohoto účtu byly uhrazeny veškeré výdaje vztahující se k pronajímaným nemovitostem a teprve následně byly tyto „čisté“ příjmy přeposílány dalším spoluvlastníkům. Většinový spoluvlastník měl dle dohody na starosti správu předmětných nemovitostí.

Problém menšinového spoluvlastníka se správcem daně nastal v okamžiku, kdy příjmy z pronájmu byly přijaty v roce 2002 na účet většinového spoluvlastníka, který po uhrazení všech výdajů, přeposlal podíl na „čistém“ příjmu danému menšinovému spoluvlastníkovi až teprve v roce 2003. Otázka zněla: ve kterém zdaňovacím období má tento menšinový spoluvlastník tyto příjmy zdanit?

Menšinový spoluvlastník tyto příjmy zdanil až v roce 2003. Argumentaci opíral mj. o interní dohodu spoluvlastníků, která vycházela z  ustanovení § 11 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Dané ustanovení hovoří o tom, že příjmy plynoucí z titulu spoluvlastnictví a s nimi související výdaje připadají na spoluvlastníky ve výši odpovídající jejich spoluvlastnických podílů. Plynou-li příjmy z užívání věci ve spoluvlastnictví na základě písemné smlouvy uzavřené všemi spoluvlastníky jen určitým spoluvlastníkům nebo jinak, než odpovídá jejich spoluvlastnickým podílům, rozdělují se tyto příjmy a výdaje na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů podle této smlouvy; přitom výdaje musí být pro účely tohoto ustanovení rozdělovány ve stejném poměru jako příjmy. Pokud nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi spoluvlastníky podle spoluvlastnických podílů, mohou spoluvlastníci uplatnit výdaje na ně připadající pouze v prokázané výši.

NSS konstatoval, že nájemné je příjmem každého z podílových spoluvlastníků nemovitosti v okamžiku, kdy je zaplaceno v souladu s ujednáním mezi nájemcem a pronajímateli či tím z pronajímatelů, který je dle dohody spoluvlastníků oprávněn platby přijímat. To, že určitý spoluvlastník nemůže disponovat se svým podílem na nájemném ve zdaňovacím období, v němž bylo zaplaceno, jej nezbavuje povinnosti v tomto období tento podíl podrobit zdanění. K aplikaci ustanovení § 11 ZDP NSS sdělil, že nelze toto ustanovení interpretovat „ve prospěch“ menšinového spoluvlastníka v tom smyslu, že příjem podléhá zdanění až v okamžiku, kdy mu bylo nájemné zasláno většinovým spoluvlastníkem na jeho účet.

Konečné stanovisko NSS tedy zní – příjem u menšinového spoluvlastníka byl z hlediska práva dosažen v roce 2002 a tedy taktéž v tomto roce měl být zdaněn daní z příjmů fyzických osob. Ustanovení § 11 ZDP nemá na okamžik zdanění daní z příjmů fyzických osob vliv.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close