Daně / Daň z příjmů fyzických osob/Infoservis: Daňové dopady dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli
Novinky a špeky v daních
Nabídka webinářů

Infoservis: Daňové dopady dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli

Seyfor, a. s.
20. 08. 2012
Doba čtení6 minut čtení
Líbilo se3

Daňovými dopady nového ustanovení zákoníku práce umožňujícího přidělit svého zaměstnance jinému zaměstnavateli se zabýval Koordinační výbor Komory daňových poradců a Generálního finančního ředitelství (dále jen „KOOV“). 

Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177

[toc]

Do zákoníku práce (dále jen „ZP“) bylo s účinností od 1.1.2012 vloženo nové ustanovení § 43a, které umožňuje zaměstnavateli dočasně přidělit svého zaměstnance jinému zaměstnavateli. V praxi se toto ustanovení může využít např. v situaci, kdy zaměstnavatel nemá pro svého zaměstnance plné vytížení a naopak u jiného zaměstnavatele je žádoucí na omezenou dobu využít daného zaměstnance.

V dalším textu bude zaměstnavatel, který přiděluje svého zaměstnance, označován jako právní zaměstnavatel; zaměstnavatel, který dočasně přijímá zaměstnance, bude označován jako ekonomický zaměstnavatel.

I. Zákoník práce

Podle ustanovení § 43a ZP musí dočasné přidělení splňovat následující podmínky:

  • dohodu o dočasném přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli smí zaměstnavatel s tímto zaměstnancem uzavřít nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru,
  • za dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli nesmí být poskytována úplata; to neplatí, pokud jde o refundaci nákladů (např. mzda (plat), pojistné, cestovní náhrady),
  • v dohodě musí být uveden název zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou, k níž se zaměstnanec dočasně přiděluje, den, kdy dočasné přidělení vznikne, druh a místo výkonu práce a doba, na kterou se dočasné přidělení sjednává. V dohodě může být sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad. Dohoda musí být uzavřena písemně,
  • po dobu dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli ukládá zaměstnanci jménem právního zaměstnavatele pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu závazné pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci ekonomický zaměstnavatel. Tento ekonomický zaměstnavatel nesmí vůči dočasně přidělenému zaměstnanci činit právní úkony jménem právního zaměstnavatele,
  • po dobu dočasného přidělení poskytuje zaměstnanci mzdu nebo plat, popřípadě též cestovní náhrady právní zaměstnavatel,
  • pracovní a mzdové nebo platové podmínky zaměstnance dočasně přiděleného k jinému zaměstnavateli nesmějí být horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen,
  • dočasné přidělení končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Před uplynutím této doby končí dočasné přidělení dohodou smluvních stran pracovní smlouvy nebo výpovědí dohody o dočasném přidělení z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Dohoda o ukončení dočasného přidělení nebo výpověď této dohody musí být písemná,
  • dočasného přidělení je zakázáno použít na agenturní zaměstnávání,
  • dočasného přidělení se nepoužije v případech prohlubování nebo zvyšování kvalifikace.

Může vyvstat otázka, jaký je rozdíl mezi dočasným přidělením zaměstnance dle § 43a a agenturním zaměstnáváním. Generální finanční ředitelství si vyžádalo stanovisko k této problematice od Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“). MPSV se vyjádřilo v tom smyslu, že tyto dva instituty se od sebe zásadně liší svým účelem. Účelem agenturního zaměstnávání je zprostředkovat (zajistit) uchazeči zaměstnání u uživatele. Účelem dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli je řešení situace, kdy právní zaměstnavatel po přechodnou dobu zpravidla z provozních důvodů, nemá možnost přidělovat zaměstnanci sjednanou, popř. ani jinou práci. Dalším rozdílem je to, že u agenturního zaměstnávání si agentura účtuje ziskovou marži, která naopak u dočasného přidělení je nepřípustná. K dočasnému přidělení není nutné mít povolení MPSV.

U dočasného přidělení lze očekávat dvě dohody:

  1. dohodu mezi právním zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem,
  2. dohoda mezi právním a ekonomickým zaměstnavatelem

II. Daň z příjmů právnických osob

Při dočasném přidělení zaměstnance vznikají ekonomickému zaměstnavateli v zásadě dva typy nákladů:

  1. refundované náklady hrazené právnímu zaměstnavateli – mzda (plat), odvody na ZP a SP, smluvní benefity, bonusy, apod.
  2. náklady přímo hrazené ekonomickým zaměstnavatelem – náklady na pracovní podmínky, bezpečnost a ochranu zdraví, cestovní náhrady, apod.

U obou typů nákladů bylo na KOOV odsouhlaseno, že pokud uvedené náklady splňují podmínky § 43a ZP a současně podmínky pro obecnou daňovou znatelnost dle zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) jedná se u ekonomického zaměstnavatele o daňově uznatelné náklady.

Současně bylo dohodnuto, že pokud jsou právní a ekonomický zaměstnavatel spojenými osobami dle § 23 odst. 7 ZDP je považována úhrada dle § 43a odst. 5 ZP za obvyklou.

III. Daň z příjmů fyzických osob

V oblasti daně z příjmů fyzických osob bylo řešeno, zda je v pozici plátce daně z příjmů ze závislé činnosti právní či ekonomický zaměstnavatel.

Závěr KOOV je v této oblasti následující:

„Plátcem daně z příjmů ze závislé činnosti je obecně právní/přidělující zaměstnavatel. V případě, že právní/přidělující zaměstnavatel je zahraničním subjektem, přecházejí povinnosti plátce příjmů ze závislé činnosti na českého ekonomického zaměstnavatele, avšak nelze použít stanovení výše příjmů ze závislé činnosti ve výši 60% z uhrazené částky právnímu/přidělujícímu zaměstnavateli, pokud úhrada právnímu/přidělujícímu zaměstnavateli neobsahuje částku za zprostředkování.“

Cestovní náhrady dle ZP nejsou předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou vyplácené právním či ekonomickým zaměstnavatelem. Samozřejmostí je, že nelze vyplatit cestovní náhrady dvojí za tytéž dny.

IV. DPH

Z pohledu DPH se řešilo, zda dočasné přidělení zaměstnance resp. refundace nákladů s tím spojených podléhá dani z přidané hodnoty.

Závěr KOOV:

Úhrada nákladů za zaměstnance hrazená striktně podle ustanovení § 43a není úplatou za zdanitelné plnění. Podle GFŘ jsou refundované náklady výrazem hodnoty práce, kterou poskytl zaměstnanec ekonomickému zaměstnavateli a vzhledem k tomu, že se jedná o příjmy z pracovně-právního vztahu, nepovažují se ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 zákona o DPH za ekonomickou činnost. Tudíž refundace nákladů vyvolaná přidělením zaměstnance nepodléhá DPH!

Pro úplnost uvádím, že samozřejmě agenturní zaměstnávání DPH podléhá.

Byly informace v článku užitečné?

Hodnocení pouze pro uživatele našeho blogu.

Ano
Ne
Vyzkoušejte si účetní program Money S3

Vyzkoušejte si účetní program
Money S3

Zdarma a se všemi funkcemi

Aktuální webináře
Daňové přiznání právnických osob: prakticky a bez chyb
27. 02. 2024
Daňová optimalizace za 2023: jak si legálně snížit daně
07. 03. 2024
Konsolidační balíček a jeho dopady na DPH
záznam
Všechny webináře
Zavřít reklamu
Novinky a špeky v daních